Radouň

Středověk až 19. století

 Jméno obce, původně Radujen, je odvozeno od slova ´radovat se´. Radouň původně náležela jako statek svatovítskému chrámu v Praze, část vsi náležela od r. 1355 kanovníkům sv. Jiří na Pražském hradě. Již v r. 1260 tu stál farní kostel sv. Havla, který v r. 1384 odváděl na desátcích 12 kop grošů a v r. 1385 byl jeho patronem Jan Chmelík z Újezda.

V r. 1384 však již Radouň, nazývaná v té době 'Radaun teutonica', náležela německému řádu rytířskému, který sídlil na Řepíně. Rytíři měli též své sídlo v Radouni (na místě čp. 2), které bylo spojeno podzemní klenutou chodbou s kostelem a podle pověsti dokonce i s řepínským hradem. Na zahradě domu čp. 5 byly vykopány sádky na ryby, které zde rytíři chovali pro postní dobu.
Posledními řepínskými komtury byli Mikuláš (1392), Frant. Albrecht (1395) a Frant. Přibík z Litic (1410). Ještě před husitskými válkami (1411) propadlo řepínské panství pro nevěrnost rytířů české komoře a zastaveno nejprve Bohunkovi ze Řepína (1415), pak Vilémovi ze Šumberka (1417) a pánům ze Zvěřince (1420).

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V roce 1426 získal řepínské panství včetně Radouně Dobeš Hrzáň z Harasova, jehož syn Jindřich si je dal r. 1437 zapsat v desky zemské.

Na počátku 16. století byli majiteli Radouně Karlíkové z Nežetic a na Řepíně. (Viz Vysoká Libeň). V r. 1526 jsou jmenováni bratři Jiřík a Jan Karlíkové z Nežetic a na Řepíně, ale již r. 1564 Anna Jablonská z Nežetic prodala celé panství Zikonii z Dřevohryz, po níž následovali její manžel Beneš Vrš ze Sádlna, Jindřich Abraham ze Sulchausu na Velkém Březně (1574) a Mikuláš Gersdorf rytíř z Gersdorfu a z Malšvic (1598). Tomu byl majetek v r. 1620 zkonfiskován pro účast na stavovské vzpouře.

Řepínské panství včetně větší části Radouně pak koupil, stejně jako Vysokou Libeň, Filip Fabricius Platter rytíř z Rosenfeldu a Hohenfallu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Menší část Radouně (4 statky) patřila v 16. století ke Kováni. V r. 1535 ji koupil od Buriana Stránovského ze Sovojovic Jan Hrzáň z Harasova.

Později, v pobělohorském období, se tato část Radouně dostala jako konfiskát do držení císařského vojevůdce Albrechta Valdštejna. Po r. 1635 ji získal Jindřich Volf Berka z Dubé a Lipého a připojil ke statku Vtelno - Nemeslovice. Společně se Vtelnem se r. 1694 stala součástí mělnického panství.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jediným průmyslovým podnikem v Radouni byla cihelna, zrušená r. 1890.

V době rozvoje spolkového života v 19. stol. se obyvatelé menší Radouně připojovali k sousedům z Vysoké Libně nebo Mělnického Vtelna. Přímo v Radouni se ustavil (1890) jen dobrovolný hasičský sbor. V r. 1926 bylo vytvořeno "Vodní družstvo pro Vysokou Libeň a Radouň", které připravilo a provedlo melioraci zamokřených pozemků.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pamětihodnou událostí bylo pro Radouň protiněmecké povstání 1945. V řepínských lesích v sousedství obce operovala již od roku 1943 partyzánská brigáda Národní mstitel. Když se ve dnech 4.-5. května na řepínském zámku soustředilo asi 1000 partyzánů z okolí, vyslalo německé velitelství 7.5. na Řepín 4 oddíly SS, které postupovaly přes Nebužely, Mělnickou Vrutici, od mělnické silnice a z východu přes Radouň.
Zde na konci obce narazila přední hlídka na barikádu u domu hajného Nováka a byla zlikvidována. Zneškodněn byl i obrněný transportér, který dorazil po chvíli. Němci poté obsadili Horákův statek čp. 8, kde při přestřelkách shořela stodola, a jako rukojmí vzali dvě dívky. Nakonec byly vyjednány podmínky jejich odchodu.
V boji padlo 7 místních lidí a asi 20 německých vojáků. Na památku padlých byl r. 1960 v Radouni odhalen jejich pomník.

Památky

Kostel sv. Havla v Radouni s věží, která je od poloviny dřevěná, si zachoval gotický ráz a působí starobylým dojmem. Byl založen před r.1260 a až do r. 1640 byl farní. Po r. 1384, v době, kdy Radouň patřila německým rytířům, byl spojen podzemní chodbou s jejich obydlím na místě domu č. 2. Podle pověsti tato chodba vedla až na jejich hrad na Řepíně.
Před třicetileou válkou sloužil nekatolíkům. Z té doby (1599) pochází i hrobka pánů Hrzáňů z Harasova, majitelů Libeňského panství. Po r. 1650 připadl pod správu faráře ve Mšeně a od r. 1670 náleží jako filiální kostel k Řepínu. V té době byla otevřena hrzáňská hrobka, ostatky pohřbených vyňaty z cínových rakví a ty byly přetaveny na křtitelnici a svícny pro řepínský kostel.
V r. 1939 kdy byl provedem archeologický průzkum hrobky a po antropologickém ohledání byly nalezené pozůstatky pánů z Harasova pietně uloženy.
V letech 1998-2000 byla provedena jeho generální oprava.


Pomník padlým v Radouni poblíž kostela, připomíná oběti bojů v květnu 1945. Byl odhalen v r. 1960. Další pomník padlým v květnovém povstání stojí na vtelenském katolickém hřbitově.

 

Česky English

Vyhledat v textu

18. 8. Helena

Zítra: Ludvík

 


horin_mapkacr.gif

Kalendář akcí

Návštěvnost stránek

181535